Od konce 60. let byl nastartován proces automatizace platebního styku. V průběhu let 1968 až 1972 byla zprovozněna výpočetní střediska pro zpracování dat na pobočkách v Praze a Bratislavě. Následně došlo k vybavování poboček patřičným počítačovým zařízením a k napojení krajských sběrných středisek na hlavní sběrná střediska (Praha, Bratislava). Již od roku 1974 tak byla banka schopna vypracovávat rozsáhlé sestavy dat pro další využití ve statistické a analytické činnosti banky. Od roku 1975 se pak vytvořil přímý zúčtovací okruh mezi pobočkami banky, na který byly napojeny i ostatní československé bankovní ústavy. Tím se vytvořil jednotný platební okruh, který dal základ modernímu systému bezhotovostního placení.

V roce 1980 došlo ke spuštění rutinního provozu systému ABO – Automatizace bankovních operací. Na vlastním provozu systému ABO se podílela výpočetní střediska v Praze a v Bratislavě, na ně datově napojena byla tzv. Střediska přenosu dat (SPD), která byla ve všech krajských městech tehdejšího Československa. Kromě toho byly do sítě zapojeny i všechny pobočky Státní banky československé nacházející se ve více než 80 okresních městech. Tyto pobočky však měly možnost pouze pořizovat na dálnopisech vstupní účetní i neúčetní data, tištěné výsledky se k nim dostávaly po zpracování v krajských SPD. SBČS tak byla tehdy pravděpodobně provozovatelkou nejrozsáhlejší datové sítě v Československu.

Systém, který vedl účty všech státním podnikům a institucím (a jiné než státní v té době v Československu nebyly), zpracovával denně statisíce položek. Prostřednictvím tohoto systému byla odesílána i data do jiných peněžních ústavů (nebylo jich mnoho: Česká státní spořitelna, Slovenská štátna sporiteľňa, Československá obchodní banka, Živnostenská banka a Investiční banka) a byl schopen i od nich data přijmout. Zajišťoval tedy i mezibankovní platební styk.