Schéma platebního styku "každý s každým" (1990)

Z pohledu platebního styku bylo po delimitaci SBČS v roce 1990 zřejmé, že je nutné realizovat zásadní změny. Komerční banka, Všeobecná úverová banka i Investiční banka sice používaly i nadále systém ABO, čili výměna dat mezi nimi nebyla problémem, data byla plně kompatibilní, nicméně Státní banka československá evidovala řadu žádostí zcela nově zakládaných bank, které chtěly začít nabízet své služby široké veřejnosti.

Bylo tedy zřejmé, že systém ABO, který byl schopen postihnout přesuny peněz mezi účty několika málo peněžních ústavů na bázi „každý s každým“ s tím, že jedenkrát za den byla o přesunech informována centrální banka, nebude vhodný pro budoucí realizaci mezibankovních převodů s několika desítkami zapojených institucí.

Státní banka československá proto přistoupila k realizaci projektu, na jehož závěru měl být zcela nový systém mezibankovního platebního styku. Pracovníci SBČS navrhli několik základních funkcí a principů, na jejichž základě měl systém fungovat. Nad těmito návrhy proběhla řada jednání s odborníky komerčních bank. Diskutovány byly nejen technické aspekty, ale i otázky financování a provozu celého systému. Ve velmi krátké době bylo zřejmé, že komerční banky, které v té době existovaly, měly řadu interních problémů s vývojem a implementací svých vlastních interních systémů a neměly zájem participovat na vývoji a financování systému mezibankovního. Proto se SBČS rozhodla realizovat projekt sama na své náklady a následně systém provozovat ve své režii s tím, že za používání systému bude v budoucnu od bank vybírat poplatky.

Vývoj aplikace a instalace systémů trvaly pouhých 11 měsíců. Dne 8. 3. 1992 byl systém uveden do rutinního provozu. Vzhledem k tomu, že nebyl čas vybudovat v tak krátké době odpovídající datovou síť, pracoval systém zpočátku s daty dodávaných bankami na fyzických datových nosičích (diskety, mg. pásky).