Statut Státní banky československé z roku 1973

Tak jako jiné oblasti československého hospodářství se i bankovnictví stalo obětí snah o přizpůsobení se sovětskému modelu. Jeho principem byla existence tzv. monobanky – banky, jež v sobě spojuje působnost banky cedulové i obchodní. Po prvotní přípravě v letech 1948 až 1950 byl konečně vydán zákon č. 31/1950 Sb., o Státní bance československé. Na jeho základě došlo ke spojení čtyř dosud samostatných finančních ústavů – Národní banky Československé, Slovenské Tatrabanky, Živnostenské banky a Poštovní spořitelny.

Nová Státní banka československá (SBČS) měla nově plnit především pět základních funkcí: 1) řídit na základě pokladního a úvěrového plánu peněžní oběh ve státě, 2) být zúčtovacím ústředím státu a zároveň řídit a vykonávat platební a zúčtovací styk, 3) poskytovat provozní úvěry, 4) spravovat devizové prostředky státu a provádět mezinárodní platební styk, 5) provádět ekonomickou kontrolu vůči subjektům národního hospodářství. V roce 1958 převzala od Investiční banky ještě šestou oblast působnosti - provádění financování investiční výstavby z centralizovaných zdrojů státu a vlastních prostředků podniků, a poskytování investičních úvěrů. Výjimkou z centralizace bankovnictví bylo až vytvoření samostatné Československé obchodní banky v roce 1964.

Významnou změnou oproti předchozímu období byla i ztráta nezávislého postavení centrální banky. Nově se stala součástí Ministerstva financí, které bylo oprávněno jmenovat a odvolávat jejího generálního ředitele. K osamostatnění banky došlo až v roce 1965, kdy generální ředitel získal postavení na úrovni ministra a zúčastňoval se jednání vlády.

Druhá polovina 60. let byla ve znamení pokusu o reformu hospodářského systému. V oblasti bankovnictví se jednalo o pokus o oddělení emisního a komerčního bankovnictví. Reformní proces však byl přerušen normalizací. Naopak úsilí slovenských politických činitelů o federalizaci Československa a tím i SBČS bylo korunováno úspěchem. V roce 1970 došlo k přetvoření původního asymetrického modelu (ústředí a oblastní ústav pro Slovensko) na symetrický (ústředí a dva hlavní ústavy – jeden pro každou republiku).