10 K bankovka Rakousko-uherské banky s kolkem, avers (1915, 1919)

Zejména vzhledem k závislosti na rakousko-uherském oběživu a pro Československo nevýhodnému měnovému propojení nástupnických států bývalé monarchie směřovalo ministerstvo financí k vytvoření samostatné československé měny formou jednostranného oddělení od měny rakousko-uherské, zvaném měnová odluka. Jednalo se o organizačně složitou akci na přelomu února a března 1919, spočívající m.j. v uzavření hranic, zastavení přeshraničního pohybu osob, mezinárodního poštovního styku a vypsání národní půjčky.

V hotovostním peněžním oběhu spočívala měnová odluka v zadržení poloviny obíhajících platidel a okolkování bankovek vyšších hodnot po 10, 20, 50 a 100 korunách nalepovacími kolky. Jejich tisk vyjednal sám Alois Rašín v pražských tiskárnách Haase a Politika, zprvu bez vědomí i svých nejbližších spolupracovníků na ministerstvu financí. Pouze na nejvyšší hodnotu po 1 000 korunách byl kolek přímo natištěn v pražském Kolkovním úřadu na zásoby nových bankovek, stažených pro ten účel z českých obchodních bank. Kolky zněly na 1 % nominální hodnoty bankovek a byly výtvarně neutrální, aby měly spíše vzhled kolků fiskálních a zastřel se tak jejich skutečný účel. Bankovky po 25 a 200 korunách byly při kolkování z oběhu staženy, zatímco hodnoty po 1 a 2 korunách a všechny mince zůstaly ještě několik měsíců platné bez omezení. Jejich kusové množství v oběhu bylo obrovské, avšak nominální hodnota a tedy měnový význam byl zanedbatelný a technické obtíže s jejich označením by proto nebyly úměrné dosaženému ekonomickému efektu. I přes rozsáhlé podvody a finanční ztráty vzniklé pašováním neoznačených bankovek a padělaných kolků z dalších nástupnických států se jednalo o úspěšnou akci, která rasantně oddělila československou měnu od inflací zasažené měny bývalé monarchie, jejíž cedulová banka se stala prostředkem státního úvěru.