100 K poukázka Zemské banky království českého, revers (1918)

Ještě v závěru roku 1918 nastaly poruchy v zásobování československého území hotovostí a byl pociťován akutní nedostatek oběživa. Podle projektu budoucího ministra financí a pozdějšího druhého guvernéra Národní banky Československé Karla Engliše, který vedl Rašínovu opozici ke koncepci měnových opatření, bylo rozhodnuto o vydání nouzových platidel s celostátní platností v podobě poukázek, které zněly na koruny směnitelné za bankovky Rakousko-uherské banky. Jejich emisí byla pověřena nejvýznamnější česká veřejnoprávní banka, Zemská banka království Českého, která měla zkušenosti s emisí zemských cenných papírů i jejich výtvarnou a technickou přípravou a tiskem v českých obchodních tiskárnách. V krátké době byly připraveny výtvarné návrhy pro hodnoty po 10, 20, 100 a 1 000 korunách, z nichž byly přijaty k realizaci návrhy Alfonse Muchy. Tisk byl zadán dvěma pražským obchodním tiskárnám – Haase a Politika, které měly jistou zkušenost s tiskem cenných papírů, avšak nikoliv na bankovkové úrovni. Již na konci roku 1918 však nedostatek oběživa pomíjel a po rozhodnutí ministerstva financí vytvořit samostatnou československou měnu byl tisk poukázek Zemské banky království Českého zastaven. Pro definitivní československá platidla však byl využit papír a částečně i archy papíru potištěné prvními tiskovými operacemi hodnoty po 100 korunách, čímž byl zachován alespoň jeden návrh Alfonse Muchy.