Potvrzení o převodu zlata NBČ na Říšskou banku (1939)

Na území Československa zabraném a připojeném k Říši na základě Mnichovské dohody došlo na podzim roku 1938 ke stažení čs. korun z oběhu a jako platidlo byla stanovena říšská marka. Transakce byla provedena v poměru 8,33 korun za jednu říšskou marku. Následně byla NBČ nucena německé straně převést 14,5 tuny zlata. Na zbytkovém území Československa bylo současně podstatně zpřísněno vázané devizové hospodářství, kdy veškerý vývoz kapitálu podléhal souhlasu NBČ.

Po německé okupaci 15. března 1939 přestala být koruna samostatnou měnou a stala se v podstatě jen nominálním zlomkem říšské marky. Říšská vláda stanovila kurz 10 korun za jednu říšskou marku. NBČ byla 31. března přejmenována na Národní banku pro Čechy a Moravu a byla podřízena Říšské bance.

Marky, za které německé subjekty kupovaly české zboží či kterými platily českým podnikům za dodávky, byly odváděny Říšské bance a ukládány na zvláštních účtech, které nebyly vůbec, popř. jen částečně vyrovnávány. Zboží nakoupené Němci za marky v Protektorátu tudíž bylo fakticky placeno inflační emisí nových korun. Ceny byly regulovány, přičemž úředně stanovené spotřebitelské ceny se mezi březnem 1939 a dubnem 1945 zvýšily o 62 % a velkoobchodní ceny o 59 %. Kvůli nedostatku základního zboží na trhu byl zaveden přídělový systém na potraviny a další spotřební zboží, souběžně s ním však existoval černý trh. Hospodářství bylo direktivně řízeno a zapojeno tak do německého válečného systému.

Specifický byl osud čs. zlaté rezervy. Většina z necelých 7 tun zlata uložených v Praze byla převezena do Berlína. Na Říšskou banku byla převedena i většina z cca 29 tun zlata uložených v Bance pro mezinárodní platby, zatímco cca 27 tun uložených v Bank of England převedeno nebylo. Po skončení války byl Československu přiznán nárok na 24,5 tuny zlata, což představovalo o něco více než polovinu požadovaného objemu. Prvních 6 tun dostalo Československo v roce 1948 a zbytek po četných peripetiích až v únoru 1982.