Kolkování federálních bankovek v Komerční bance (1993), Novák Tomáš, ČTK

Pád komunistického režimu v listopadu 1989 vytvořil podmínky pro komplexní ekonomickou reformu, která byla zahájena počátkem roku 1991. Ještě předtím však byly realizovány dvě významné změny – aktivity obchodního charakteru byly přesunuty z centrální banky do komerčních bank a byl zaveden jednotný kurz koruny pro všechny druhy operací, který byl devalvován o více než 50 % své původní (oficiální) hodnoty.

SBČS byl v rámci této reformy svěřena vysoká míra autonomie a nezávislosti, a jejím zákonným cílem se stalo udržení stabilní měny, tj. stability domácích cen a měnového kurzu. Měnová politika se od roku 1991 opírala o mezicíle v podobě fixního kurzu a peněžní zásoby. Tento režim se v počátečních letech osvědčil. Inflace, která v roce 1991 zejména vlivem liberalizace cen dosáhla více než 55 %, v následujícím roce poklesla pod 20 %.

Vzhledem ke kontinuitě činnosti SBČS a nově vzniklé České národní banky (ČNB) nemělo rozdělení bývalé federace v lednu 1993 na fungování měnové politiky výraznější vliv. Samotná měnová odluka proběhla rychle a bez problémů.

Postupný rozvoj peněžního trhu a prohlubování směnitelnosti koruny vytvořily podmínky pro přechod k řízení měnové politiky prostřednictvím tržních nástrojů namísto dřívějších administrativních nástrojů. Na druhé straně měnová politika v těchto podmínkách charakterizovaných vzájemnou nekonzistencí režimu pevného měnového kurzu a cílování peněžní zásoby ztrácela na účinnosti a nebyla schopna v dostatečné míře tlumit narůstající domácí poptávku a plnit svůj tehdejší hlavní cíl – udržování měnové stability. Příliv kapitálu dostatečně nezbrzdilo ani výrazné rozšíření fluktuačního pásma koruny (z ±0,5 % na ±7,5 %) v únoru 1996. Převis poptávky nad málo pružnou domácí nabídkou se v podmínkách malé otevřené ekonomiky přeléval do růstu dovozu a do vyšší inflace.

Takto vzniklá vnější nerovnováha byla spolu s narůstajícími problémy v bankovním sektoru a s finanční krizí na rozvíjejících se trzích podnětem ke spekulativnímu útoku na korunu. ČNB nebyla schopna spekulacím čelit ani přes výrazné zvýšení krátkodobých úrokových sazeb a masivní intervence na devizovém trhu a koncem května 1997 byla nucena zcela opustit režim fixního kurzu.