Guvernér Tůma na tiskové konferenci (2009)

Vlivem oslabeného kurzu koruny inflace ve druhém pololetí 1997 vzrostla nad 10 %. Mezicíl v podobě peněžní zásoby sám o sobě nedostatečně ukotvoval inflační očekávání a návrat k fixnímu kurzu by vedl k opětovnému nárůstu nerovnováh. Od roku 1998 proto ČNB přistoupila k režimu cílování inflace, který upouští od mezicílů a zaměřuje se na plnění hlavního cíle – stabilní a nízké inflace (resp. žádoucího tempa snižování inflace, tj. dezinflace). Cenová stabilita jako hlavní cíl měnové politiky ČNB byl však v Ústavě ČR a v zákoně o ČNB kodifikován až v roce 2001. Cílování inflace se brzy osvědčilo a přispělo k tomu, že inflace v průběhu roku 1998 poklesla na jednocifernou úroveň a na začátku roku 1999 činila necelá 3 %. ČNB v následujících letech postupně upravovala parametry tohoto režimu. V roce 2002 přešla od cílování tzv. čisté inflace k cílování celkové inflace, v roce 2002 přešla na tzv. nepodmíněnou prognózu a i v dalších letech dále kultivovala režim cílování inflace, zvyšovala kvalitu analytického a prognostického aparátu a svoji transparentnost.

Cílování inflace prošlo největší zkouškou v roce 2008 a v následujících letech, kdy vlivem světové finanční a hospodářské krize a následné evropské dluhové krize výrazně poklesla ekonomická aktivita a narostla averze bank vůči riziku. Finanční krize ukázala na důležitost péče o finanční, a tedy nejen cenovou, stabilitu. Měnová politika ČNB na hrozící krizi reagovala razantním snižováním úrokových sazeb a zavedením dodávacích repo operací, které doplnily tradiční stahovací repo operace. Úrokové sazby ČNB se však postupně dostaly až na technicky nulovou úroveň a ČNB začala využívat svůj další nástroj, tedy devizový kurz (kurzový závazek na hladině 27 CZK/EUR), jako další prostředek k dosažení požadovaného uvolnění měnové politiky. K opuštění kurzového závazku došlo po třech a půl letech – v dubnu 2017 – poté, co došlo k naplnění podmínek pro udržitelné plnění dvouprocentního inflačního cíle.

Vstupem do Evropské unie (EU) v květnu 2004 se ČR zavázala přijmout jednotnou evropskou měnu – euro. V roce 2003 ČNB ve spolupráci s vládou přijala Strategii přistoupení České republiky k euru a v roce 2007 její aktualizaci, na základě kterých se pravidelně vyhodnocuje plnění konvergenčních kritérií, jejichž splnění je nutnou podmínkou pro přijetí eura, a sladěnost české ekonomiky s eurozónou. Po případném budoucím přijetí eura ČNB deleguje výkon měnové politiky na Evropskou centrální banku.