Legitimace pro IX. valnou hromadu Československé obchodní banky (1974)

K výrazným změnám kompetence ministerstva financí vůči státním peněžním ústavům došlo v druhé polovině 60. let. První z nich byla důsledkem úsilí Státní banky československé o vynětí z podřízenosti ministerstva financí. Zatímco v druhé polovině 50. let došlo jen k drobné modifikaci v oblasti schvalování směrnic vydávaných generálním ředitelem, tak v roce 1965 v souvislosti s přípravou hospodářských reforem byl generálnímu řediteli Státní banky československé přiznán status vedoucího ústředního orgánu státní správy (zákon č. 117/1965 Sb.). Tím byla banka postavena na roveň ministerstvu financí a napříště mu již nepodléhala.

Druhým významným krokem byla změna v organizaci spořitelnictví, ke které došlo s účinností od 1. srpna 1967. Nově vytvořená Státní spořitelna sice zůstala i nadále v kompetenci ministra financí, ale byly zrušeny všechny dosavadní správy spořitelen. Ministr financí tak řídil Státní spořitelnu přímo. Zároveň již nepodléhala zákonu č. 84/1952 Sb., o organizaci peněžnictví. Od 1. ledna 1969 se z této instituce vytvořily dvě nové – republikové (Česká státní spořitelna a Slovenská státní spořitelna). Zřizovatelem těchto spořitelen nebyl již napříště stát jako celek, ale jen federální republiky. Proto federální ministerstvo financí napříště vydávalo jen zásady depozitní, úvěrové a úrokové politiky, zatímco základní úkoly pro každou ze spořitelen stanovovala republiková ministerstva financí.

Podobným vývojem prošlo i československé pojišťovnictví. Nejprve k 1. lednu 1967 vznikla Státní pojišťovna (zákon č. 82/1966 Sb.), která se o dva roky později rozdělila na Českou státní pojišťovnu a Slovenskou státní pojišťovnu (zákon č. 162/1968 Sb.) s přidělením kompetencí odpovídajícím spořitelnám.

Po federalizaci Československa zůstalo peněžnictví i nadále v kompetenci federálního ministerstva financí. To však bylo povinno postupovat při řešení všech otázek ohledně zřizování nových ústavů, stanovení jejich organizace a řízení vždy v dohodě se SBČS. Ve vztahu k ní pak na jejích jednáních zastupovalo vládu a zpracovávalo stanoviska k jejímu statutu a rozvaze.