Objekt, který vznikl na rohu Panské ulice a ulice Na Příkopě, se stal výrazem ambicí jedné z nejvýznamnějších československých bank meziválečného období - České průmyslové banky. Překvapivě, i když se ústav konstituoval již v roce 1898, až do 30. let minulého století neměl vlastní budovu pro svou centrálu. S tím, jak rostl objem obchodů banky v prvním a druhém decenniu 20. století, se přirozeně rozšiřoval i počet budov, jež si ústav musel pronajímat. Na počátku 20. let to byly již 4 budovy. Takovéto řešení však, nehledě na finanční a organizační náročnost, nenapomáhalo rozvoji vzájemného vztahu s klientem. Výstavba specializované bankovní budovy měla mimo jiné napomoci vyzdvihnout banku v očích veřejnosti, jako etablovaný a stabilní peněžní ústav. Pro tento účel v letech 1915 až 1918 skoupila starší budovy nalézající se na rohu Panské ulice a ulice Na Příkopě. Jednalo se o čísla popisná 854 a 1261 (Na Příkopech), a dále 855 a 893 (Panská ulice). Z těchto objektů byl nepochybně nejvýznamnější rohový dům U tří lip, v němž svou životní pouť zakončila česká spisovatelka Božena Němcová.

K uskutečnění stavby se banka odhodlala v roce 1922, kdy oslovila významného českého architekta Bedřicha Bendlmayera, který již v této době měl za sebou realizace nejznámějších pražských hotelů (Central, Šroubek nebo Hvězda), s žádostí o zpracování projektu. V témže roce pak obdržela od pražského magistrátu stavební povolení. Výstavba se však začala problematizovat, neboť se objevily potíže s vystěhováním dosavadních nájemníků, pro něž byla banka nucena postavit nové domy na Královských Vinohradech. Původní projekt se proto začal výrazně prodražovat a ukazovalo se, že jeho realizace nebude tak rychlá, jak se původně předpokládalo.

V důsledku fůze České průmyslové banky s Obchodní bankou (dřívějším Záložním úvěrním ústavem) získala banka prostory s frontou do Celetné ulice. V důsledku zakoupení majority akcií pojišťovny Koruna pak uvažovala o směně jejích moderních prostor na Václavském náměstí za ty, co měla v Celetné. Z tohoto důvodu opustila banka dosavadní projekt a staveniště U tří lip včetně projektové dokumentace prodala v roce 1927 Hypoteční bance, která v té době usilovala o vystavení nového reprezentačního sídla. Představy obou ústavů však záhy vzaly za své, neboť ministerstvo vnitra odmítlo dát souhlas s přesunem Pojišťovny Koruna s odkazem na její možnou destabilizaci a naopak kvůli úvahám o sloučení veřejných peněžních ústavů pro dlouhodobý úvěr se výstavba nových prostor pro Hypoteční banku zdála být zbytečným mrháním finančních prostředků. Výsledkem byl v roce 1930 zpětný odkup staveniště, na němž již od roku 1927 probíhaly stavební práce, Českou průmyslovou bankou. V této době navíc pražská obec začala tlačit na rychlé uskutečnění výstavby, „aby tak byl brzy odstraněn stav hyzdící třídu“. Práce probíhaly rychle a novostavba dle upraveného Bendlmayerova projektu (nejprve jím samým a pak architektem Jaroslavem Rösslerem) byla zkolaudována pro užívání již v roce 1933. Zednické práce provedla fa. Nekvasil, betonářské práce Českomoravská stavební akciová společnost v Praze a firma Kapsa a Müller.

Bedřich Bendelmayer zvolil pro nový bankovní palác úplně jednoduchý půdorys, kdy se snažil zkombinovat starší architektonický styl s moderním tak, aby nedošlo k porušení harmonické základní linie stavby a zároveň stavba ladila s okolními budovami v obou ulicích. Pětipatrová budova působí přímo monumentálně svou frontou do ulice Na Příkopech, která činí 31 m (do Panské ulice 87 m). Celková plocha parcely činí dohromady 2.728 m² a zastavená plocha 2600 m².

Základem budovy jsou mohutné železobetonové základové pásy, na nichž stojí železobetonová kostra. Ta podpírá železobetonové trámové stropy a nese výplňové zdivo a cihlové zdi obvodních dělících příček. Díky užití železobetonové kostry se architektovi podařilo docílit výrazných úspor na užitném prostoru. Střecha je také ze železobetonu, a to ve formě lomených trámů sledujících architektonický tvar střechy. Průčelí do ulice Panské a Příkopů je v přízemí obloženo kvádry z bohaneckého pískovce, z něhož byly také vytesány čtyři nad hlavní vchod umístěné alegorické figury ztvárňující obchod, zemědělství, peněžnictví, průmysl. Jejich autorem je akademický sochař Jaroslav Křepčík.

Přízemí budovy splývá v jeden půdorysný celek, v jehož centru je velkolepá bankovní dvorana, do níž se vchází vestibulem z Příkopů. Jak prostor dvorany, tak i zvláštní směnárny, byly obloženy českými a slovenskými mramory, jež dodala firma Prastav, spojené pražské továrny na staviva, a.s. Impozantní je i velikost dvorany, která je dlouhá 23 m, široká 13 m a vysoká 11 m. Do I. patra byly situovány reprezentační místnosti banky a v ostatních se nalézaly pracovny úředníků. V suterénu byly umístěny archivy, trezory a pancéřové schránky, v druhém suterénu kotelna a přečerpávací a transformační stanice.

Obzvláštní chloubou budovy byly trezory, které dodala firma A. Ippen, strojírna a mostárna v Hradci Králové. Jejich užitná plocha představovala 600 m², která nabídla 3000 m² pro ukládání cenností. Na jejich těžké pancéřování bylo užito 700.000 kg oceli a jen jejich kulaté pancéřové dveře vážily 20.000 Kg.

V budově sídlila Česká průmyslová banka pouhých deset let. V roce 1943 ji fůzí převzal největší nacionálně český bankovní ústav – Živnostenská banka. Později sloužila budova jako jedna z úřadoven Státní banky československé, která do ní dislokovala svou Správu operací zahraničních (SOZA). Po vytvoření Československé obchodní banky v roce 1964 se stala sídlem jejího ústředí.