Když dne 1. března 1869 zahájila svou činnost druhá nejstarší nacionálně česká banka, Živnostenská banka pro Čechy a Moravu (od roku 1910 jen Živnostenská banka), stalo se to v pronajatých místnostech nárožního domu ulice Na Příkopech a Panské. Kvůli vzrůstu svých obchodů však byla již v roce 1872 nucena přesídlit do místností domu „Bazar“ Na Příkopech, v nichž si pro styk s klientelou zřídila směnárnu. V této budově pak úřadovala až do doby než si vystavěla vlastní palác.

Ve druhé polovině 90. let 19. století zažívala Živnostenská banka období hospodářského rozmachu. Enormní rozšíření obchodní agendy a nárůst prestiže vedly její vedení k úvahám postavit si vlastní budovu. Nejprve bylo nutné vybrat a zakoupit odpovídající stavební parcely. Jako nejvhodnější se pro bankovní účely nakonec ukázaly dva domy nacházející se v ulici Na Příkopech poblíž Prašné brány. Jednalo se o dům „U tří kaprů“ čp. 862 a „U železného muže“ čp. 863. Oba se staly součástí majetku banky v roce 1896.

Na projekt nové budovy byla následně v listopadu téhož roku vypsána veřejná soutěž. Do konkurzu se přihlásilo 29 architektů, porota však nepřijala žádný návrh. Teprve po delším rozhodování, v září 1897, správní rada banky akceptovala projekt architekta Oswalda (Osvalda) Polívky, architekta, který mimo jiné navrhl i budovu jiné významné české banky nacházející se v téže ulici – Zemské banky království českého. O dva měsíce později byly zahájeny stavební práce, které probíhaly takovým tempem, že již 15. května 1900 mohla být novostavba zkolaudována. Po uplynutí pouhého jednoho měsíce, v němž se realizoval urychlený přesun agend a personálu, začala budova naplno sloužit svému účelu. Stavba byla provedena v novorenesančním slohu se zřetelnými prvky secese. Uměleckou výzdobu exteriérů i interiérů realizovali renomovaní sochaři Antonín Popp, Bohuslav Schnirch, Stanislav Sucharda a Ladislav Šaloun. Budově dominovaly zejména dvě sochy – Génius (Světlonoš) se lvem od Antonína Poppa a Merkur od Bohuslava Schnircha. První z nich si nakonec získala takovou oblibu, že se stala symbolem Živnostenské banky a postupně v její ikonografii vytěsnila dříve všudypřítomný včelí úl.

Od poloviny dvacátých let zaměstnávaly správní radu a užší ředitelství Živnostenské banky úvahy na vybudování podstatně rozsáhlejšího bankovního paláce, který měl korespondovat s rozmachem bankovně podnikatelských aktivit a demonstrovat tak její prvořadé postavení v československé bankovní soustavě. K tomuto účelu odkoupila v polovině 20. let 20. století od původních majitelů nejprve hotel „Modrá hvězda“, který byl památný tím, že v něm byla dne 23. srpna 1866 podepsána mírová smlouva mezi Pruskem a Rakouskem po porážce habsburské monarchie v létě 1866. K účelům proponované výstavby banka zakoupila ještě hotel „Černý kůň“.

Na návrh statutárních orgánů banky byla v roce 1928 vypsána užší soutěž na projekt novostavby, které se zúčastnilo deset architektů. Jediný návrh Oswalda Polívky zamýšlel doplnit původní budovu banky stejně koncipovanými částmi na místo obou hotelů. Ostatní architekti volili komplexní řešení zahrnující i nahrazení starého bankovního paláce z konce 19. století. Po delších úvahách se kompetentní orgány a sbor vybraných projektantů rozhodly jít novu cestou, zbourat starý palác i hotely a vystavět objemnější novostavbu zabírající celou jimi zastavěnou plochu.

V anonymní soutěži zvítězil světoznámý architekt Josef Gočár, který měl za sebou již například realizaci budovy Banky československých legií nebo Anglo-československé banky. Jeho projekt se však nerealizoval. Magistrát hl. města Prahy totiž neschválil vysunutí dvou nosných pilonů do ulice Na Příkopě. Bance se rovněž jeho stavba jevila jako příliš nákladná. Zadání novostavby bylo nakonec svěřeno Františku Roithovi, jehož levnější projekt získal v soutěži druhé místo. Architekt Roith projektoval mimo jiné budovu Městské knihovny v Praze i novostavbu Poštovní spořitelny na Václavském náměstí č. 42.

V květnu 1935 bylo v první etapě započato s bouráním hotelu „Modrá hvězda“ a práce na této části paláce skončily v roce 1939. Druhá etapa výstavby pokračovala zbouráním staré budovy a bývalého hotelu „U Černého koně“. Nový palác byl dostavěn 14. května 1942 a banku stál něco přes 100 mil. Kč (respekt. K). Dohledem na výstavbu v proponovaném stylu byl pověřen vedoucí Roithovy projektové kanceláře akademický architekt Artěmij Andrejevič Kornijčuk, jeden z významných reprezentantů ukrajinské emigrace v Československu.

Budova Živnostenské banky je postavena ve funkcionalistickém stylu české individualistické moderny jako účelová a praktická budova použitelná pro všechny funkce moderního peněžního ústavu. Ve své době náležela k nejkomfortnější a nejpřepychověji vybavené bankovní budově, což bylo dáno finančními možnostmi Živnostenské banky jako stavebníka. Její hlavní výhodou ovšem bylo to, že všechny stavební práce a moderní zařízení interiérů zadávala podřízeným koncernovým podnikům, od nichž vyžadovala výhodné ceny. Z původního paláce byla na novostavbu přenesena socha Genia (Světlonoše) se lvem.

V roce 1950 se budova stala sídlem ústředí Státní banky československé a v roce 1993 České národní banky. V této době však již budova neodpovídala standardům kladeným na moderní bankovní budovy, a proto musela projít náročnou rekonstrukcí.

Prameny a literatura:
Archiv České národní banky (dále ČNB), fond Živnostenská banka (dále ŽB), Protokoly správní rady Živnobanky z let 1869, 1872, 1895-1900, 1925-1933, 1939-1942; ŽB, S I/c, Protokoly výkonného výboru Živnobanky 1895-1900, 1922-1942, ŽB, S VII/a-23/4 Centrála, Budovy, plány apod. AČNB, fond Státní banky československé (dále SBČS), S VII/a-126, Budovy nemovitosti, místnosti; ŽB, S XXIII/a-1, Stavební deníky
Rozhovor Jiřího Novotného s architektem Kornijčukem z 8.12.1975 o provádění stavebních prací v novostavbě Živnostenské banky a její projektové dokumentace.
Josef Horák, Živnostenská banka 1869-1918, Praha 1919, s.7 - 43
Zdeněk Malý, Architektura budov pražských peněžních ústavů ve vývoji let 1850-1950, disertace, Praha 1975, s.1-2