Budova Bankovního úřadu a Národní banky Československé

Ustavením Československé republiky 28. října 1918 došlo k naplnění práva Čechů a Slováků na sebeurčení. Přesto samotný vznik nového státního útvaru ještě nebyl onou pověstnou tečkou za celým procesem, ale zůstávaly i nadále nevyřešeny některé problémy. Vedle například nedořešené podoby státních hranic se jednalo mimo jiné také o oddělení měnového území a vytvoření instituce pro jeho správu. Z důvodu zachování kontinuity byla podobně jako i v jiných správních oblastech zachována instituce z doby Rakousko-Uherska. Tou byla Rakousko-uherská banka, která v pozměněné podobě působila v českých zemích již od roku 1816 (1818). Vzhledem k tomu, že banka byla pod kontrolou dvou hlavních ústavů (ve Vídni a Budapešti), jež se nacházely mimo hranice ČSR, napnula nová politická reprezentace své síly nejenom k získání zastoupení v generální radě banky, ale i k vytvoření hlavního ústavu pouze pro území republiky. K tomu došlo 2. prosince 1918. Jeho ustavení však bylo pro českou politickou reprezentaci jenom prvním krokem v procesu získání kontroly nad československým měnovým teritoriem.

Oproti ČSR, kde došlo k uplatnění restriktivní měnové politiky, v jiných nástupnických státech bývalého Rakousko-Uherska se stávající cedulová banka stala nástrojem státní úvěrové politiky. Dalším krokem se stalo oddělení měny a ustavení samostatné instituce pro její správu. Proto na základě zákona č. 84 Sb. z. a n. z 25. února 1919 došlo nejprve k měnové odluce a konečně dle vládního nařízení č. 119/1919 Sb. z. a n. k ustavení Bankovního úřadu ministerstva financí (BÚMF). Ten zahájil činnost 11. března 1919.

BÚMF vykonával funkci státní cedulové banky a měl povahu státního úřadu v kompetenci ministerstva financí. Jeho řízení bylo svěřeno Bankovnímu výboru při ministerstvu financí, jemuž předsedal ministr financí nebo jeho zástupce, a tzv. obchodní správě. Organizace úřadu se dále sestávala ještě z ústředí, hlavního ústavu, filiálek a tzv. podružných ústavů. K nejvýznamnější organizační změně v činnosti úřadu došlo v roce 1920, kdy ústav převzal činnost devizové ústředny, která až do dubna 1920 prováděla veškeré devizové transakce v Československé republice.

Bankovnímu úřadu připadla v letech 1919 až 1926 nelehká úloha provést československou měnu turbulencemi poválečného období, kdy se musel vypořádat s inflací ale i důsledky deflační krize. Zároveň se spolupodílel na likvidaci Rakousko-uherské banky a především připravil vznik již nezávislé centrální banky – Národní banky Československé.