Detail uměleckého motivu z akcií Národní banky Československé (1926)

Přestože se datem vzniku Národní banky Československé (NBČ) stal až 1. duben 1926 její založení se připravovalo již od roku 1920, kdy byl vydán zákon č. 347 Sb. z. a n. Hlavním problémem tohoto zákona však byla představa, že zřízení centrální banky má být doprovázeno přechodem k měně kryté zlatem. Tato idea ale byla revidována, neboť zahraniční centrální banky požadovaly kvůli kontrahování československých zahraničních půjček vytvoření nezávislé měnové instituce, kterou dle jejich názoru nepředstavoval Bankovní úřad ministerstva financí.

Přípravy vzniku banky se plně rozvinuly v průběhu let 1924 a 1925. Tehdy byla vydána novela cedulového zákona č. 102/1925 Sb. z. a n., která připustila existenci Národní banky Československé při stávající emisi papírových peněz. Vyvrcholením přípravných prací pak bylo uskutečnění ustavující valné hromady dne 21. března 1926. Na základě jejího rozhodnutí nově ustavená bankovní rada na svém jednání dne 1. dubna 1926 souhlasila se vznikem centrální banky od tohoto data (i když s formálním posunem zpětně k 1. lednu 1926).

Národní banka Československá byla akciovou společností s akciovým kapitálem ve výši 12 milionů zlatých dolarů, na níž participovali ze 2/3 soukromí investoři a z 1/3 stát. Kromě správy československé měny dal zákon bance do vínku i řadu dalších obchodů. Striktně jí však zapověděl poskytování úvěru státu. Statutární orgány cedulové banky tvořily valná hromada, guvernér, bankovní rada, revidující výbor a sbor censorů. Svou administrativní činnost vykonávala prostřednictvím tzv. obchodní správy, kterou představovali vybraní ředitelé ústavu, ústředí (jeho odborných útvarů), hlavního ústavu, filiálek a poboček.

Pouhých 12 let zůstala zachována NBČ v té podobě, jak ji definoval zákon č. 347/1920 Sb. z. a n. a i v této době byla nucena několikrát podlehnout politickému tlaku, který vyplýval ze složitých hospodářských a politických poměrů 30. let minulého století. I přes takto krátce vymezený čas se jí podařilo pevně ukotvit československou měnu a nastavit vzor pro nezávislou měnovou politiku.

Mnichovská dohoda v září roku 1938 znamenala přelomový bod v existenci NBČ, když činnost banky musela být přizpůsobena změněným státoprávním poměrům. Bylo především nutné vypořádat se s požadavky Slováků a Rusínů na rovnoprávné zastoupení ve správních orgánech. Výsledkem všech jednání se stalo vládní nařízení č. 16/1939 Sb. z. a n., které instituci přetvářelo na Národní banku Česko-Slovenskou. Dokončení procesu však již zbránilo vyhlášení samostatného Slovenského státu.