Rozhodnutí říšského protektora K. von Neuratha o odvezení zlata z NBČM (1940)

Okupace českých zemí nacistickým Německem okamžitě zasáhla i do činnosti cedulovém ústavu. Hned 15. března 1939 se do její budovy dostavil zástupce Německé říšské banky Dr. Friedrich Müller doprovázený početnou skupinou příslušníků SS. Vedení banky oznámil převzetí dozoru nad ústavem a vynutil si převedení měnového zlata nalézajícího se v cizině na Říšskou banku. Jeho postup jen předznamenal charakter nové správy v níž převládal zásadní vliv německé okupační moci.

Na základě vládního nařízení č. 96/1939 Sb. z. a n. sice došlo ke změně názvu ústavu tak, aby byl v souladu s výnosem Adolfa Hitlera o vytvoření Protektorátu na Národní banku pro Čechy a Moravu, avšak formálně zůstaly zachovány všechny dosavadní orgány instituce. Zdání kontinuity viděné zvenčí ale neodpovídalo skutečnému stavu. Okupační správa uplatňovala svůj vliv především prostřednictvím zvláštního zmocněnce říšské banky Dr. Müllera, který musel být informován o všech rozhodnutích banky. Přímý říšský vliv v bance doplňoval zmocněnec říšského ministerstva hospodářství Dr. Herbert Winkler. Zároveň byla bankovní rada doplněna o osoby německé národnosti, které byly exponovány v nacistických mocenských strukturách. Na nižších úrovních správy se významně uplatnili i příslušníci domácí německé nacistické reprezentace, kteří se rekrutovali z řad dřívějších úředníků německé národnosti. Zejména se jednalo o Ericha Sturma, který si díky svým blízkým kontaktům na Karla Hermanna Franka získal postavení, jež zastínilo i pozici vrchního ředitele. Ve své pozici pak ovlivňoval i personální obsazení v bance. Do chodu banky pak mimo těchto osob významně zasahovaly i represivní složky okupační moci – především gestapo.

Přesto však česká reprezentace v bance odmítla stát se jen pasivní vykonavatelkou diktátu okupantů. Kromě aktivní rezistence ve skryté podobě se například zcela otevřeně postavila proti provedení celní unie Protektorátu s Říší, která ohrožovala český průmysl.

Finanční otázky musela řešit i exilová vláda v Londýně. Na krátkou dobu svěřila úlohu cedulové banky tzv. Československému měnovému úřadu, který vznikl při exilovém ministerstvu financí v Londýně již v roce 1944 (dekret presidenta rep. č. 16/1944 Úř. věst. čsl.). Ve své podstatě úřad působil jen do května 1945, i když jeho skutečně již jen formální činnost skončila v říjnu 1945.