S tím, jak se přibližovaly fronty k území bývalého Československa, si exilová vláda stále více uvědomovala, že bude nutné na znovu dobytém teritoriu zavést nové oběživo, a to následně spravovat. Proto již v březnu roku 1944 vypracovalo ministerstvo financí osnovu dekretu o správě měny a vydávání platidel na osvobozeném území. Její přijetí se však nejprve liknavostí a později nadměrným zaneprázdněním ostatních ministerstev stále odsouvalo. Teprve až vstup a následný rychlý postup sovětských vojsk na území předmnichovského Československa napomohl jejímu schválení a následnému podpisu prezidenta republiky. K tomu došlo 12. listopadu 1944.

Dekret prezidenta republiky č. 16 Úř. věst. čsl. o správě měny a vydávání platidel na osvobozeném území zřizoval při londýnském ministerstvu financí Československý měnový úřad Ten byl oprávněn vydávat platidla pro československé vojsko, civilní správu, pro spojenecká vojska i mezinárodní organizace působící na osvobozeném území a směl provádět výměny platidel na osvobozeném území. Na základě nařízení vlády dokonce mohl na osvobozeném území vykonávat funkce centrální banky.

Úřad zahájil svou činnost ke konci roku 1944 na Podkarpatské Rusi. Zde v Chustu připravoval první konkrétní opatření k výměně peněz, popř. kolkování platidel a zvažoval první kroky směřující ke stabilizaci měny (odčerpávání přebytečné kupní síly, přihlašování pohledávek a závazků a pod.). Jeho postup však negovala sovětská moc, která oblast Podkarpatské Rusi již považovala za součást svých válečných zisků a neváhala to demonstrovat nejen úřadu, ale celé československé delegaci.

Dne 29. ledna 1945 se celá československá vládní delegace včetně úřadu přesunula na území Slovenska, kde se jejich prvním útočištěm stal Trebišov. Zde se konečně mohla plně rozvinout emisní činnost Československého měnového úřadu. Vydávání korunových poukázek, jimiž byly financovány veškeré potřeby správy na osvobozených území, skončilo úspěchem.

Po osvobození Košic se úřad přestěhoval do tohoto východoslovenského města. Zde se také poprvé na československém území sešla československá vláda. V této době se začalo uvažovat o vydání statutu Československého měnového úřadu, který mu měl umožnit přebírat úřadovny všech dosavadních cedulových bank na československém území a stát se skutečnou cedulovou bankou. Jeho činnost se měla rozšířit na péči o oběh platidel a jejich správné působení ve státě, na poskytování úvěru průmyslu, obchodu a zemědělství, vybudování odúčtovacího zařízení a udržování kurzu měnové jednotky na světových trzích. Jeho hlavními orgány měly být nově Ústřední měnová rada a oblastní měnové rady (Slovenská a Česká).

V květnu dorazil Československý měnový úřad do Prahy. Již od 12. května 1945 rozhodoval o zřizování účtů vojenských orgánů a stanovoval směnné poměry mezi jednotlivými měnami obíhajícími na osvobozeném území. Na základě rozhodnutí ze dne 18. května dokonce všechny úřadovny dosavadní cedulové banky (s výjimkou hlavního ústavu v Praze) měly být viditelně označeny jeho názvem v českém a ruském jazyce. Působnost Československého měnového úřadu v oblasti správy měny však na českém území záhy převzala obnovená Národní banka. Jeho činnost se tak opětně zúžila jen na oblast emise československých platidel a zejména korunových poukázek. Ke dni 2. října 1945 i tuto jeho agendu převzala Národní banka Československá. Poté následovala jeho likvidace, která se protáhla až do 22. června 1948, když vláda odsouhlasila stav jeho likvidační bilance ke dni 31. prosince 1946.

Prameny a literatura:
AČNB, fond Národní banka Československá
Miroslav Mixa: Starosti s papírovými penězi ČSR za 2. světové války. První část, Poukázky 1944 a měnová opatření, Hradec Králové 1987.
Věra Němečková: Naše měna a peníze v zajetí politiky 1938–1947. O československé měnové reformě 1945. Praha 2008.
Josef Hoffmann (red.): Nové zákony a nařízení Československé republiky, roč. VII, Praha 1945.