1000 Kčs bankovka Národní banky Československé, avers (1945)

I přes osvobození a obnovení Československa přetrvávaly na jeho území dvě měnové oblasti s oběhem platidel několika měn (protektorátní, slovenské a na částech území i německé a maďarské), které stále spravovaly dvě emisní banky. K radikální změně došlo až peněžní reformou vyhlášenou k 1. listopadu 1945, kdy byla stažena všechna papírová platidla s výjimkou poukázek po 1 koruně, jichž obíhalo velké množství a nebylo možné je okamžitě nahradit. Činnost dvou emisních bank převzala na celém státním území obnovená Národní banka Československá. Do oběhu bylo vydáno jednotné československé oběživo tvořené státovkami tzv. londýnské emise a platidly tuzemské výroby. Londýnská emise představovala hodnoty po 5, 10, 20, 50, 100, 500 a 1 000 korunách (Kčs), vyrobené už během války na objednávku československé exilové vlády ve třech tiskárnách ve Velké Británii. Tři nejvyšší hodnoty byly přitom prohlášeny bankovkami Národní banky Československé. Londýnskou emisi doplňovaly bankovky po 100 a 1 000 korunách (Kčs), jejichž příprava byla zahájena v pražské Tiskárně bankovek ještě za Protektorátu.

V nové soustavě platidel chyběla dosud nejvyšší hodnota po 5 000 korunách, proto byla urychleně připravena a vydána již na jaře roku 1946. Další vzory platidel tohoto období po 5, 10 a 500 korunách spočívaly jen ve formálních úpravách státovek londýnské emise, zatímco hodnoty po 20 a 50 korunách představují nové vzory. Zejména dvacetikoruna podle návrhu Karla Svolinského představuje další vrchol v československé bankovkové grafice, tentokrát vytvořený jednodušším, avšak dokonale zvládnutým offsetovým tiskem.

Mince byly v tomto období vydávány pouze v hodnotách po 20 a 50 haléřích z tombaku a 1 a 2 korunách z mědiniklu. Jejich ražba byla obnovena ve Státní mincovně v Kremnici.