Protesty v Plzni proti peněžní reformě (1953), ČTK

Peněžní reforma byla oficiálně odůvodňována nutností nápravy nedokonalých opatření přijatých v roce 1945 a snahou omezit přetrvávající silnou pozici „poražené reakce“, která „spekulovala a brzdila rozvoj socialismu“. Hlavním důvodem však byla snaha o snížení kupní síly obyvatelstva tak, aby mohlo dojít ke sloučení vázaného a volného trhu a k likvidaci černého trhu. V neposlední řadě reforma též měla vyřešit vysoké vnitřní zadlužení státu. Peněžní reforma byla po velmi krátké přípravě a ve spolupráci se sovětskými poradci provedena 1.června 1953. Reforma s sebou přinesla výraznou redukci peněz, když z platidel z roku 1945 v hodnotě cca 52 miliard korun zůstal po výměně jen zlomek (zhruba 1,4 miliardy korun). Podle zákona č. 41/1953 Sb. bylo občanům, kteří nezaměstnávali žádnou pracovní sílu, vyměněno 300 korun starých peněz v poměru 5:1, jejich ostatní hotovosti a všechny hotovosti občanů, kteří někoho zaměstnávali, se měnily v poměru 50:1. Prostředky, které byly na zablokovaných (vázaných) vkladech z měnové reformy v roce 1945 (cca 80 miliard korun) pak byly anulovány. Vklady na spořitelních knížkách byly přepočteny podle své výše v poměru 5:1 (do 5 tisíc korun) až 30:1 (nad 50 tisíc korun) a vklady složené po 16.květnu 1953 v poměru 50:1 (Vencovský, 2003). V poměru 5:1 se proplácely rovněž mzdy a příjmy zemědělců za dodávky, sociální dávky či starobní důchody, přičemž ceny se snížily méně, a tudíž došlo k poklesu reálných mezd.

Prodej zboží po měnové reformě (1953), Mucha Josef, ČTK

Součástí reformy bylo také stanovení nového zlatého obsahu koruny, který korunu výrazně nadhodnocoval. Odtrženost kurzu koruny od jeho reálné hodnoty ale tehdy příliš nevadila. Kurz byl pouhým koeficientem pro vzájemný přepočet korun a cizích měn a kurz vzhledem ke státnímu devizovému monopolu nebyl veličinou, která by ovlivňovala nabídku a poptávku po devizových prostředcích. Všechny subjekty byly ze zákona povinny nabídnout získané devizové prostředky k odkupu SBČS za stanovený kurz a státní autority pak rozhodovaly, který subjekt a v jakém množství devizy získá. Prioritním kritériem bylo plnění plánu, většinu deviz dostala přidělenu podniková sféra a v jejím rámci zejména z hlediska plánu nosné obory a podniky. Teprve později byl od reality odtržený oficiální kurz upravován zvláštními koeficienty pro neobchodní a pro obchodní platby s cílem přiblížit jej reálnějším hodnotám (viz Kurzový vývoj a zlatá měna).

Fakt, že peněžní reforma byla realizována bez vědomí Mezinárodního měnového fondu a Světové banky, byl hrubým porušením jedné ze základních povinností členů těchto institucí, konkrétně povinnosti podávat těmto institucím informace a projednávat s nimi přijímaná měnová opatření. Proto bylo Československo koncem roku 1954 vyzváno, aby tyto instituce (po devíti letech členství) opustilo. Fakticky se sice jednalo o vyloučení, oficiálně byl ale tento krok interpretován jako dobrovolné vystoupení Československa z těchto institucí.