Vládní návrh zákona o devalvaci koruny (1934)

Kurz nově vzniklé koruny československé, stejně jako kurz rakouského šilinku či německé marky, po skončení první světové války prudce oslaboval. Mezinárodní finanční kruhy totiž nahlížely na měny střední Evropy obdobně. Rašínova deflační politika, která se od roku 1921 opírala o cílené posilování kurzu koruny, zabránila jeho poklesu téměř na nulovou hodnotu, jak se tomu stalo na jaře, resp. v létě 1922 šilinku a marce. Koruna naopak od podzimu 1921 zhruba rok posilovala a poté byl její kurz zhruba stabilní. Tím došlo v očích mezinárodních trhů k odtržení kurzového vývoje československé koruny od zmíněných měn.

Paragraf 5, čl.3 (1) novely bankovního zákona č. 102/1925 Sb. stanovil nově vzniklé NBČ, která začala fungovat od dubna 1926, povinnost pečovat o udržení poměru koruny československé k plnohodnotným zlatým měnám na úrovni posledních dvou let (tj. mezi 33 až 34,50 korun za 1 dolar), pakliže jí nebude zvláštním zákonem uložena povinnost vyměňovat bankovky za kov podle §15 bankovního zákona. NBČ byla rovněž povinna udržovat zákonem stanovený podíl krytí bankovek drahým kovem a hodnotnými cizími měnami. Výchozích 20 % v roce 1926 se mělo každoročně zvyšovat o 1 procentní bod až do dosažení 35% úrovně. Někteří tehdejší osobnosti (např. Macek, 1930) považovali tento krok za zavedení zlaté měny a naplnění hlavního cíle třetí etapy Rašínovy měnové reformy.

Koruna se ale oficiálně stala zlatou měnou až na základě opatření Stálého výboru č. 166 Sb. ze 7. listopadu 1929 o konečné úpravě československé měny. Jednalo se o standard zlaté devizy (s paritou 0,04458 gramů ryzího zlata, což implikovalo kurz 33,75 korun za jeden americký dolar), když NBČ mohla své bankovky směňovat podle své vůle za zlato či za devizy. Minimální objem transakce byl stanoven na 12 kg zlata či jeho protihodnotu, který byl pro naprostou většinu subjektů nedosažitelný. Průběh zvyšování podílu krytí bankovek drahým kovem a hodnotnými devizami byl od roku 1929 urychlen (25 % pro rok 1929, 30 % pro rok 1930 a 35 % pro rok 1935 a následující léta). Současně byla zrušena dosavadní centrální devizová regulace (ta ale byla obnovena již v roce 1931).

Počátkem roku 1934 byla vládou prosazena devalvace koruny. Zákonem č. 25 Sb. z 17.2. 1934 byl snížen zlatý obsah koruny na 0,03715 gramů ryzího zlata. Kurz koruny i přes devalvaci výrazně zpevnil (na 23,92 korun za jeden dolar), a to v důsledku ještě mnohem většího snížení zlaté parity amerického dolaru. Zlaté krytí bylo proti původní stanovené trajektorii sníženo na 25 % a toto krytí nebylo možné plnit držbou deviz.

Vládní návrh zákona o devalvaci koruny (1936)

Druhá devalvace vyvolaná pádem zlatého franku byla kodifikovaná zákonem č. 262 Sb. o nové úpravě československé měny z 9.10. 1936 ve znění vládního nařízení č. 263 Sb. z téhož dne. Zlatý obsah koruny byl snížen na 0,03121 gramů ryzího zlata, a paritní kurz koruny tak činil 28,474 korun za jeden dolar. Vláda mohla po vzoru Francie nově manipulovat s kurzem v intervalu plus mínus jeden miligram zlata.

Po německé okupaci (15. března 1939) platila koruna v nově vzniklém Protektorátu Čechy a Morava až jako vedlejší měna k říšské marce. Říšskou bankou byl pro korunu administrativně stanoven kurz 10 korun za 1 říšskou marku. Včleněním Protektorátu do říšského celního území, ke kterému došlo 1.října 1940, koruna přestala být samostatnou měnou a stala se jen nominálním zlomkem (desetinou) říšské marky.

1.listopadu 1945 byla ustavena československá koruna na základě dekretu prezidenta republiky č. 91/1945 Sb. z. a n. z 19. října 1945. Její kurz byl stanoven na 0,01777343 gramů ryzího zlata, tj. na 50 korun za jeden dolar. Tento oficiální kurz byl v rámci peněžní reformy z 1.června 1953 výrazně zpevněn. Jedna koruna měla protihodnotu 0,123426 gramů zlata, což implikovalo kurz 7,20 korun za jeden dolar. V souvislosti s oslabováním dolaru na světových trzích koruna 23.12.1971 posílila na 6,63 korun za dolar, 1.6.1972 na 6,58 korun za dolar a 13.2.1973 na 5,97 korun za dolar. Tento vývoj se však týkal jen oficiálního kurzu, od něhož se kurzy použité pro většinu realizovaných transakcích značně lišily.

Kurzová oblast se stala poměrně záhy po měnové reformě nepřehlednou. Počátkem roku 1957 byl zaveden koeficient, kterým byl korigován nesmyslně nadhodnocený oficiální (paritní) kurz koruny pro neobchodní transakce. Pro transakce za účelem turistiky byl navíc občanům účtován ještě tzv. „příspěvek na rozvoj turistického ruchu“, takže platili za koupi volných měn (získali-li ovšem devizový příslib a pouze do jeho výše) oproti neobchodnímu kurzu více než dvojnásobnou částku. V roce 1967 pak bylo zavedeno tzv. vnitřní reprodukční cenové vyrovnání (VRCV, neboli tzv. „cvrček“) – koeficient, kterým byl korigován oficiální kurz koruny v obchodním styku s cizinou (v rozmezí 150 až 275 % pro volné měny a 25 až 125 % pro převoditelný rubl). Vezmeme-li do úvahy, že některé transakce (výživné apod.) probíhaly za oficiální kurz a vedle něho existoval obchodní kurz k převoditelnému rublu, neobchodní kurzy k měnám socialistických zemí, přepočítací poměry úspor ze služebních cest ve vedlejších směnitelných měnách, nesměnitelných měnách a v měnách socialistických zemí na tuzexové bony, černý kurz či kurz, resp. cena zmíněného bonu, byl kurzový režim značně nepřehledný. K určitému zjednodušení došlo až koncem roku 1988, kdy bylo rozhodnuto o de iure zrušení zlatého obsahu koruny s platností od počátku roku 1989 (směnitelnost koruny a dalších měn za zlato resp. za USD skončila de facto již v srpnu 1971, kdy byla zrušena směnitelnost USD za zlato), a tím oficiální kurz ztratil opodstatnění. Zrušení oficiálního kurzu neznamenalo jen odpadnutí jednoho z mnoha druhů kurzů, ale vynutilo si také vyhlašování neobchodních i obchodních kurzů v plné výši, bez koeficientů, což složitý kurzový systém dále zjednodušilo. Podrobnější informace lze nalézt např. v publikaci Vencovský, 2003.

Kurzovní lístek SBČS (1987)

Zrušením oficiálního kurzu se zmiňované koeficienty staly zbytečné a kurz pro obchodní platby a kurz pro neobchodní platby byly vyhlašovány přímo. Kurz byl již od léta 1981 vázán na tzv. měnový koš, který byl tvořen pěti měnami s největším podílem na obratu běžného účtu platební bilance. V případě změn většího rozsahu byl měnový koš aktualizován. Obvyklými měnami byl americký dolar, německá marka a rakouský šilink, o zbývající místa pak bojovaly švýcarský frank, britská libra a francouzský frank. Od května 1993 byl měnový koš zredukován jen na dvě nejvýznamnější měny – marku (65 %) a dolar (35 %) – a jeho další úpravy již nebyly prováděny. Vůči této základně byl v průběhu roku 1990 nově vzniklý „kurz pro obchodní a neobchodní platby“ oslaben ve čtyřech krocích celkem o 114 %, což činilo v předvečer zahájení ekonomické reformy např. 28 korun za dolar či 18,23 korun za marku (viz Hledání optimální podoby a úrovně kurzu). V průběhu roku 1990 existoval ještě tzv. turistický kurz, který se odvíjel od kurzu korunových bankovek ve vídeňských bankách. Ačkoli československé zákony volný vývoz korun z ČR neumožňovaly, a tyto prostředky byly tudíž vyvezeny nelegálně, rakouské zákony bankám s nimi dovolovaly obchodovat. Na sklonku roku 1990 byl sloučen s kurzem pro obchodní a neobchodní platby v tzv. jednotný kurz.

Kurz koruny byl vůči měnovému koši stabilní v rozmezí 0,5 procentního bodu oběma směry až do konce února 1996, kdy bylo fluktuační pásmo rozšířeno na 7,5 procentního bodu oběma směry. Měnové turbulence koncem května 1997 donutily ČNB k opuštění fixního kurzu a kurz se stal plovoucí. Koruna v následujících měsících vůči měnovému koši oslabila až o 14 %. V roce 1998 koruna znovu zpevnila až téměř na původní paritu, avšak v letech 1999–2000 došlo k jejímu opětovnému oslabení až o cca 17 % zejména v důsledku měnové krize v zemích jihovýchodní Asie a v Rusku. V období mezi roky 2001 a 2008 kurz koruny postupně (s výkyvy) posiloval. S příchodem finanční krize a nárůstem averze vůči riziku kurz na přelomu let 2008 a 2009 prudce oslabil. V následujících letech byl kurz koruny vlivem měnícího se globálního sentimentu a prohlubující se dluhové krize eurozóny značně rozkolísaný.

Kurzový závazek ČNB (2013-2017)

V listopadu 2013 ČNB přikročila k dočasnému používání kurzu jako nástroje měnové politiky v situaci, kdy se tradiční nástroj – měnověpolitické úrokové sazby – nacházely na technicky nulové úrovni. ČNB se zavázala intervencemi bránit přílišnému posílení kurzu koruny pod úroveň 27 korun za euro. Kurz koruny vůči euru se až do léta 2015 držel mírně nad hladinou kurzového závazku, poté však vlivem kvantitativního uvolňování Evropskou centrální bankou posílil na úroveň kurzového závazku. Hektické zpevnění švýcarského franku poté, co centrální banka přestala intervencemi udržovat stabilitu jeho kurzu a další faktory vytvářely tlaky na další zpevňování koruny a ČNB tak byla od července 2015 nucena intervenovat na devizovém trhu na obranu svého kurzového závazku. Objem intervencí se postupně zvyšoval zejména v souvislosti s blížícím se opuštěním kurzového závazku a očekáváním následného posílení kurzu. Celkový objem intervencí od listopadu 2013 dosáhl zhruba 76 mld. EUR. K opuštění kurzového závazku došlo v dubnu 2017 poté, co byly naplněny podmínky pro udržitelné plnění dvouprocentního inflačního cíle. Koruna i po ukončení kurzového závazku zůstala stabilní, když došlo k jejímu jen mírnému posílení vůči euru.