Bankovní úřad ministerstva financí
(1919 - 1926)

Po rozpadu Rakouska-Uherska potřebovalo samostatné Československo vlastní bankovní a měnový systém. V únoru 1919 se uskutečnila měnová odluka a byl založen Bankovní úřad ministerstva financí. BÚMF byl v kompetenci ministerstva financí a skládal se z ústředí, hlavního ústavu, filiálek a tzv. podružných ústavů. Jeho úkolem bylo řídit měnovou politiku a později také spravovat devizové transakce. Úkolem BÚMF bylo také připravit vznik samostatné centrální banky – Národní banky Československé.

Národní banka Československá
(1926 - 1939)

Po několika letech příprav byla v dubnu 1926 založena Národní banka Československá (NBČ), která představovala již plně samostatnou centrální banku. NBČ měla status akciové společnosti - ze 2/3 byla vlastněna soukromými investory a z 1/3 státem. Kromě primární péče o stabilitu československé měny mohla provozovat také některé další obchody, avšak bylo jí zakázáno poskytovat úvěry státu.

Národní banka pro Čechy a Moravu
(1939 - 1945)

Po obsazení zbytku českých zemí nacistickým Německem musela NBČ přijmout název Národní banka pro Čechy a Moravu. Říšská banka převzala veškerý dozor a vynutila si i převedení měnového zlata z ciziny. Jako v celé zemi, i přímo v bance existovali lidé, kteří se nesmířili s diktátem okupantů. Kromě skrytých činů se česká bankovní reprezentace otevřeně postavila proti provedení celní unie Protektorátu s Říší, která ohrožovala český průmysl. Finanční otázky řešila rovněž exilová vláda. Při ministerstvu financí v Londýně vznikl v r. 1944 na krátkou dobu Československý měnový úřad.

Národní banka Československá
(1945 – 1950)

Vytyčování staronových hranic země po druhé světové válce s sebou neslo potíže i v oblasti správy měny. Mnohé se sjednotit podařilo, ale přesto zůstaly dva celky, české a slovenské měnové území, a dvě samostatné cedulové banky, Národní banka a Slovenská národní banka. Nakonec i ony byly ještě v roce 1945 sloučeny. V Praze vzniklo ústředí, v Bratislavě Oblastní ústav pro Slovensko. V roce 1948 byl vydán nový cedulový zákon č. 38/1948 Sb. z. a n. a Národní banka se stala veřejným státním ústavem. Vliv na personální obsazení bankovní rady získal prezident, vláda a ministerstvo financí, kteří její členy navrhovaly nebo jmenovaly.

Státní banka československá
(1950 –1989)

Toto období bylo charakteristické snahou přizpůsobit bankovnictví sovětskému modelu s principem tzv. monobanky, která spojuje působnost banky cedulové i obchodní. V r. 1950 byly sloučeny čtyři samostatné finanční ústavy: Národní banka Československá, Slovenská Tatrabanka, Živnostenská banka a Poštovní spořitelna. Vznikla Státní banka československá (SBČS), která ztratila nezávislost - podléhala rozhodování Ministerstva financí. K osamostatnění došlo v r. 1965. Během reformních let se podařila federalizace banky, naopak se nepodařilo oddělit emisní a komerční bankovnictví. V r. 1970 se změnil asymetrický model řízení (ústředí a oblastní ústav pro Slovensko) na symetrický (ústředí a dva hlavní ústavy – jeden pro každou republiku).

Státní banka československá – centrální banka
(1990 – 1992)

Po pádu komunistického režimu byl zaveden tzv. dvoustupňový bankovní systém. Na základě této reformy se od Státní banky oddělily obchodní činnosti, které byly převedeny na Komerční banku, Všeobecnou úvěrovou banku a Investiční banku. Státní banka Československá se pak soustředila na emisní a devizovou činnost a celkovou správu měny. Takto nově upravená instituce získala také značnou samostatnost. V čele SBČS stála od r. 1992 sedmičlenná bankovní rada.

Česká národní banka
(1993 – současnost)

Vznik samostatných republik musel být doprovázen i vznikem jejich centrálních bank. Od září 1992 se tedy Státní banka československá připravovala na rozdělení. K 1. lednu 1993 začaly fungovat dvě nové centrální banky, v únoru byla rozdělena i měna. Česká národní banka je ústavou deklarována jako maximálně nezávislá na politickém vlivu. V souvislosti s trendy na finančních trzích došlo v roce 2006 k integraci všech dohledových institucí do České národní banky. Vedle svého hlavního úkolu (zajišťování cenové stability) začala ČNB pečovat o stabilitu a bezpečný rozvoj celého finančního systému České republiky.