Ústřední cedulová banka nového státního útvaru byla již od samého počátku koncipována jako akciová společnost. Zásady, podle kterých měla být zřízena, zakotvoval zákon č. 347 Sb. z. a n. ve znění své novely č. 102 Sb. z. a n. ze dne 23. 4. 1925. Určil, že ústav bude akciovou společností, přičemž akciová jistina banky byla stanovena na 12 milionů zlatých dolarů a stát měl vyhrazenu třetinu ze 120 tisíc nedělitelných akcií. Rubopisem převoditelné akcie po stu zlatých dolarech (tj. po 3375 Kč) zněly na jméno a jejich součástí byl kuponový arch na doručitele a talon. Akcie musely být evidovány v knize akcionářů a změnu majitele schvalovala bankovní rada.

Prestižní pozice Národní banky se odrazila i na grafickém ztvárnění akcie z roku 1926. Dominuje na ní postava sv. Jiří na koni, který bojuje s drakem. Na pozadí se potom nalézá postava princezny a románské rotundy sv. Jiří na hoře Říp. Výjev je modifikací díla „Prapor Jednoty Říp“ od Josefa Mánesa vytvořeného roku 1864 pro kulturní spolek Jednota Říp v Roudnici nad Labem. Jediný rozdíl mezi obrazem z akcie a na praporu je možno nalézt v pravém dolní rohu, kde původní znak města Roudnice nad Labem nahradil malý státní znak. Důvod volby motivu sv. Jiří pro akcii cedulové banky není znám, avšak existuje velmi pravděpodobná hypotéza, že sv. Jiří ztělesňoval cedulovou banku bojující s inflací v podobě draka. Význam svatojiřského motivu pro československý cedulový ústav je zřejmý také z toho, že byl zvolen i pro návrh bankovkového kolku, jenž měl být užit pro kolkování bankovek v případě měnové reformy po roce 1945. V podtisku textové části akcie se pak nalézá velký státní znak Československé republiky, který obtékají rostlinné motivy a zkratky ústavu (NBČ).

Cedulový ústav, bytostně spjatý s existencí nezávislého Československa a československou měnou, se pochopitelně hned po obsazení zbytku českých zemí nacistickým Německem 15. března 1939 ocitl v hledáčku okupační moci. Nejen z budov Národní banky (nyní již působící pod názvem Národní banka pro Čechy a Moravu), ale i z jejích akcií musely zmizet symboly připomínající Československou republiku. Vzhledem k rozsahu republikánské symboliky nestačilo obvyklé začernění problematického textu. Okupační správa se proto rozhodla využít vydání nového kuponového archu k výměně plášťů. Dochovaná korektura v archivním fondu Národní banka Československá dokládá preciznost, s jakou byly veškeré neakceptovatelné symboly odstraněny. K emisi takto upravených akcií došlo na základě vyhlášky Národní banky z 25. října 1941. Nově vydaná již jazykově česko-německá akcie v obrazové části (svatojiřském motivu) doznala jen nepatrné změny, když ve štítku na pravé straně byl český lev zbaven slovenského patriaršího kříže. V poli pod obrazem sv. Jiří pak bylo ze zkratky NBČ vypuštěno písmeno „Č“. Nejvýraznější změnu kromě textu zaznamenal podtisk akcie; střední státní znak Československé republiky nahradil malý státní znak Protektorátu Čechy a Morava a zároveň zmizelo na původní akcii téměř všudypřítomné a dle okupačních orgánů závadné ligaturní NBČ.

Po válce se situace zdánlivě vrátila do předválečných demokratických kolejí, i když nakládání s akciemi bylo striktně vymezeno v oddílu III. dekretu prezidenta republiky č. 95 Sb. z. a n. ze dne 20. října 1945, o přihlášení vkladů a jiných peněžních pohledávek u peněžních ústavů, jakož i životních pojištění a cenných papírů. Na jeho základě musely být všechny cenné papíry do 15. listopadu 1945 (pro mimoevropské země do konce února 1946) přihlášeny. Dne 11. března 1948 přijatý zákon č. 38, o Národní bance Československé přinesl znárodnění banky a řešil i otázku akcií ústavu. Ve svém § 40 zaručoval jejich vlastníkům právo na náhradu od státu ve výši její hodnoty, přičemž způsob provedení měl být stanoven vládou na návrh ministra financí. Zákon také vztáhl na cedulovou banku účinnost § 3 dekretu prezidenta republiky č. 102/1945 Sb. z. a n. ze dne 24. října 1945, o znárodnění akciových bank, který přesně stanovoval komu přísluší náhrada za akcie. Ukončení činnosti Národní banky Československé a její nahrazení nově zřízenou Státní bankou československou (zákon č. 31/1950 Sb. z 9. 3. 1950), uzavřelo i její aktivity v oblasti vydávání a nakládání s cizími i vlastními akciemi.

Prameny a literatura:
AČNB, fond Ukázky bankovní techniky/1/24
AČNB, fond Národní banka Československá, NBČ/185/1, NBČ/185/3 a NBČ/185/5.
František Vencovský – Zdeněk Jindra – Jiří Novotný – Karel Půlpán – Petr Dvořák a kol.: Dějiny bankovnictví v českých zemích. Praha 1999, s. 269-270, s. 410-417.