První schůze bankovní rady NBČs v roce 1948

Obnovení Československa v předmnichovských hranicích avšak bez Podkarpatské Rusi v květnu roku 1945 narazilo na obtíže v oblasti správy měny. Podařilo se sice sjednotit protektorátní měnové území s územími odstoupenými po Mnichovské dohodě a zároveň slovenské území s maďarským mnichovským záborem, ale stále přetrvávala dvě měnová území – české a slovenské. Pro tyto dvě oblasti vykonávaly samostatnou působnost dvě cedulové banky: Národní banka a Slovenská národní banka. Jméno zvolené pro český ústav bylo vybráno s ohledem na slovenskou politickou reprezentaci.

Nejzásadnější změnou v organizaci Národní banky oproti dosavadní podobě bylo zřízení tzv. dočasné správy, kterou jmenovala vláda ČSR. Zprvu ji tvořili jen čeští zástupci, ale později se rozšířila i o slovenské reprezentanty. K nejdůležitějšímu zlomu v dosavadní organizaci došlo na základě dekretu prezidenta republiky č. 139/1945 Sb. z. a n., který znamenal definitivní sloučení obou dosud nezávislých cedulových ústavů. V Praze vzniklo ústředí a v Bratislavě Oblastní ústav pro Slovensko. Zatímco vůči pobočným závodům v českých zemích mohlo ústředí vykonávat svou pravomoc přímo, tak u slovenských filiálek se tak dělo jen prostřednictvím Oblastního ústavu.

Již v průběhu roku 1946 připravila obchodní správa nový cedulový zákon, avšak s ohledem na spory v tehdejší vládní koalici se jej nepodařilo prosadit. Teprve až roku 1948 došlo k vydání nového zákona č. 38/1948 Sb. z. a n. Národní banka se stala veřejným státním ústavem a byla obnovena bankovní rada, jejíž postavení se však podstatně změnilo. Kromě guvernéra a viceguvernéra jmenovaných prezidentem republiky, byli ostatní členové jmenování vládou na návrh ministerstva financí. To tak získalo významný vliv na cedulovou banku. Obnoven byl i revidující výbor. Svou činnost banka vykonávala prostřednictvím ústředí, Oblastního ústavu pro Slovensko, filiálními úřadovnami a pobočkami. Období let 1948 až 1950 se již neslo ve znamení plánované ekonomiky a zároveň prolínání funkcí jednotlivých peněžních ústavů. V oblasti peněžního oběhu byl cedulový ústav úzce propojen s provozními bankami a na úseku platebního a zúčtovacího styku i s Poštovní spořitelnou. Od roku 1949 se pak intenzivně připravoval vznik Státní banky československé.