Manifestace na Václavském náměstí k samostatnosti ČSR (1918), ČTK

Po skončení války bylo nutné v nově vniklém Československu podniknout radikální a rychlé kroky vedoucí ke stabilizaci ekonomického vývoje, vzniku samostatné měny a stlačení inflace na nízké úrovně. Inflace byla na území bývalého Rakousko-Uherska vysoká z důvodu financování válečných výdajů emisí nekrytých bankovek. Razantní měnová reforma pod taktovkou ministra financí Aloise Rašína měla tři navazující fáze: (i) vytvoření samostatné čs. měny, (ii) provádění deflační politiky a (iii) následná stabilizace cen a zavedení tzv. zlaté měny.

Přes snížení množství peněz v oběhu o třetinu zůstala inflace v prvních dvou letech existence Československa na vysokých úrovních (přes 50 %), a bylo tedy zapotřebí ji stlačit přísnou měnovou politikou. To se nakonec podařilo, zejména pomocí operací na devizovém trhu, a inflace se po určitou dobu dokonce pohybovala v záporných hodnotách, tj. došlo k poklesu cenové hladiny. Deflační politika sice krátkodobě zhoršila ekonomickou situaci, vytvořila však příznivé podmínky pro stabilizaci a pozdější růst ekonomiky. Politika zpevňování koruny byla po tragické smrti Aloise Rašína počátkem ledna 1923 nahrazena koncepcí stabilizace měny, kterou prosazoval např. Karel Engliš. Koruna se stala důvěryhodnou a směnitelnou měnou a v listopadu 1929 dosáhla statutu zlaté měny. K tomu přispěly půjčky v zahraničních měnách a navýšení zlatých rezerv z dobrovolných darů a čtyřleté 4% půjčky ve zlatě, stříbře a valutách. Svým dílem přispělo i zavedení povinnosti všech subjektů nabízet zahraniční měny Československé devizové ústředně a později Bankovnímu úřadu ministerstva financí.

Až do roku 1926 měnovou politiku vykonával Bankovní úřad ministerstva financí, který byl řízen přímo ministrem financí. Národní banka československá (NBČ) začala fungovat od dubna 1926 a měla povinnost udržovat kurz koruny ke zlatým měnám na úrovni předchozích dvou let. NBČ byla rovněž povinna udržovat zákonem stanovený podíl krytí bankovek drahým kovem a hodnotnými cizími měnami. NBČ stejně jako ostatní centrální banky v té době řídila měnovou politiku ovlivňováním množství peněz v oběhu prostřednictvím lombardního úvěru a reeskontu směnek.