Narozen 14. 4. 1863 v Neveklově (okres Benešov), zemřel 26. 7. 1940 v Praze, český politik a národohospodář; povoláním stavební inženýr. Po studiích na Českém vysokém učení technickém (oboru stavebního inženýrství) se věnoval vlastnímu stavebnímu podnikání. Jeho úspěchy v této oblasti vedly k jeho zvolení do funkce starosty Společenstva stavitelů pražského komorního obvodu a následně do vedení pražské Obchodní a živnostenské komory. Ve své politické činnosti byl napojen na mladočeskou stranu, jejímž byl v letech 1915–1917 úřadujícím místopředsedou. V průběhu I. světové války se zúčastnil domácího protirakouského odboje. Po vzniku Československa se stal čelným představitelem Československé národní demokracie, kterou v letech 1918–1925 jako poslanec zastupoval v Národním shromáždění. Zároveň byl 1918–1923 předsedou správní rady Živnostenské banky. Po smrti Aloise Rašína se stal ministrem financí pro období let 1923–1925. Bečka měl velkou zásluhu na sanaci české úvěrové soustavy po deflační krizi v letech 1922–1924. Hájení československé bankovní soustavy jako celku a její finanční podpora ze státních prostředků bylo v rozporu se strategií Živnostenské banky, v té době nejsilnějšího komerčního ústavu, která se s ním úplně rozešla. Od roku 1925 byl za Československou národní demokracii zvolen do senátu, v němž zasedal až do roku 1929, kdy se rozhodl dále nekandidovat.