Budova pobočky SBČS v Ostravě

Zásadní změny v organizaci pobočkové sítě přinesly roky 1958 a 1960, které byly důsledkem reforem na celostátní úrovni. V prvním případě byla přetvořena správa průmyslových podniků, když vznikly výrobně hospodářské jednotky (VHJ). Pobočky, které se nyní dělily dle funkce na řídící (krajské) a výkonné (okresní, mimookresní a obvodní), se musely přizpůsobit existenci podniků, jež měly v jednom okrese sídlo a v jiném výrobní závody. Proto byla vytvořena instituce tzv. hlavní pobočky, která byla partnerem VHJ a tzv. úvěrujících poboček, jež jen prováděly úvěrování a kontrolu jednotlivých podniků v místě svého okresu. Vzhledem ke včlenění investiční agendy do SBČS byla zřízena také tzv. financující pobočka provádějící investice z centrálních zdrojů. Zakomponování poboček Investiční banky do sítě Státní banky proběhlo bez významnějších problémů i vzhledem k tomu, že od roku 1956 docházelo k experimentování se sloučením obou pobočkových sítí. Ve druhém případě se jednalo o změnu podoby správní organizace Československa. Nejenže byl redukován počet okresů a krajů (z původních 267 resp. 19 + ÚNV Praha na 108 resp. 10 + ÚNV Praha), ale také byl zrušen dosud fungující sbor pověřenců. Vzhledem ke snížení počtu slovenských krajských poboček na tři nebylo nadále účelné zachovat dosavadní řídící funkci Oblastního ústavu vůči místním pobočkám. Pobočky byly od této doby řízeny přímo z centrály v Praze, zatímco Oblastní ústav měl jen soustřeďovat údaje z poboček za celé Slovensko, provádět souhrnné ekonomické analýzy pro potřeby slovenských národních orgánů, sledovat a prověřovat plnění úkolů banky na Slovensku a pomáhat při jejich naplňování.

Jako součást reforem byla také přebudována organizace výkonných orgánů. Namísto dosavadních okresních a mimookresních poboček, jež byly na rovnocenné úrovni, měly napříště působit jen okresní pobočky, které si v místech významných hospodářských středisek mohly zřídit místní pracoviště. Výjimku pak tvořily obvodní pobočky, které působily v rámci specifické krajské pobočky působící v obvodu hlavního města (Městská pobočka Praha). Redukce orgánů politické správy na krajské a okresní úrovni měla za následek snížení počtu poboček z 309 (z toho 20 krajských) a 4 dalších operativních jednotek na 129 (z toho 11 krajských) poboček a 67 místních pracovišť.