Budova pobočky SBČS Plzeň-město (1982)

Realizace ustanovení ústavního zákona č. 143/1968 Sb. zákonem o Státní bance československé č. 144/1970 Sb. se odrazila i na podobě pobočkové sítě Státní banky. Organizačními jednotkami banky byly nově ústředí, hlavní ústav pro Českou republiku a hlavní ústav pro Slovenskou republiku působící ve funkci řídících jednotek a pobočky a jiné organizační jednotky, jež byly výkonnými organizačními jednotkami. Z dosavadní organizace správy se tak vytratily krajské pobočky jako samostatné metodické útvary působící na území krajů a podléhající přímo ústředí SBČS. Jejich pozici nově nahradily hlavní ústavy. Ty svou řídící působnost vykonávaly svými správami jednak v sídle hlavního ústavu a jednak správami v sídlech krajských politických a státních orgánů dané republiky (krajské správy hlavních ústavů). Působnost krajských správ byla zaměřena na prosazování úkolů příslušného hlavního ústavu v organizacích, jejichž působnost byla omezena na kraje a okresy v tomto kraji. Krajské správy nebyly samostatným stupněm řízení a stejně tak ani zvláštním organizačním stupněm a stály na stejné úrovni jako ostatní odborné útvary hlavního ústavu.

Pobočky se nacházely buď v sídlech okresů nebo v obvodech velkých měst (tzv. obvodní pobočky). Dále se pobočky dělily dle rozsahu úvěrové činnosti do tří typů I (s malým rozsahem), II (standardní) a III (s mimořádně velkým rozsahem úvěrové činnosti, popř. s dalšími zvláštnostmi v agendách). V některých výjimečných případech si pobočky mohly zřídit i expozitury nebo místní pracoviště, která byla dislokována i do jiných významných hospodářských center okresu. Ředitelé poboček byli nyní podřízeni přímo generálnímu řediteli příslušného hlavního ústavu banky. K 1. lednu 1970 bylo zřízeno celkem 123 poboček. Z toho se 85 nalézalo na území České socialistické republiky a 38 na území Slovenské socialistické republiky.