Narozen 7. 11. 1862 v Horních Počernicích (Praha), zemřel 9. 5. 1943 v Praze, český národohospodář a politik. Jako žák Albína Bráfa vystudoval Právnickou fakultu pražské Karlo-Ferdinandovy university a v roce 1886 byl promován doktorem práv. Nejprve pracoval jako soudní praktikant a advokátní koncipient, ale poté přešel do Městské spořitelny Pražské, kde v letech 1890–1902 zastával pozici tajemníka. Již v době své činnosti v Městské spořitelně Pražské se habilitoval na právnické fakultě (1898) a již od roku 1901 zde působil jako mimořádný profesor pro obor národního hospodářství. Jako řádný profesor národního hospodářství tvořil společně s Albínem Bráfem a Josefem Gruberem trojici, která měla vliv na formování českého národohospodářského myšlení první poloviny 20. století. Svou politickou činnost zahájil již před I. světovou válkou, kdy pracoval v Zemědělské radě a byl pražským městským radním a členem sboru obecních starších. Po vzniku Československé republiky se politicky angažoval nejprve v agrární straně, ale po roce 1925 se přiklonil k Československé národní demokracii. Za agrární stranu byl vyslán i do Národního výboru a později se stal členem Národního shromáždění a poté předsedou senátu. Od července do října roku 1919 byl ministrem financí v první Tusarově vládě. Po roce 1925 se z politiky stáhl. Již od roku 1920 byl vrchním ředitelem a kurátorem České spořitelny (Böhmische Sparkasse) a později místopředsedou správní rady První české vzájemné pojišťovny v Praze. Ve své praktické politice zastával pozice Rašínovy finanční politiky a v měnové politice byl vždy metalistou. Přestože ve své práci dokázal recipovat i názory katedrových socialistů, vždy vycházel z klasické liberální školy. Proto se také střetl v mnoha polemikách s Karlem Englišem. Propagoval zemědělskou a sociální politiku; zabýval se problémy bankovnictví, měny, otázkami agrárními a mzdovými. Hlavní dílo: Učebnice národohospodářské politiky I, II (1912,1924).