Narozen 31. 7. 1882 v Německém (Havlíčkově) Brodě, zemřel 19. 4. 1958 v Praze, právník a národohospodář. Vystudoval právnickou fakultu české Karlo-Ferdinandovy university v Praze, kde byl přijat do semináře českého národohospodáře Albína Bráfa, v němž se zaměřil na otázky teorie peněz a daňové politiky. Národnímu hospodářství se dále věnoval i na univerzitě ve Vídni, a to v době, kdy zde byl na praxi u zemského trestního soudu. Po zakončení této praxe se rozhodl pro advokacii, které se věnoval až do roku 1945. V průběhu první republiky jej vědecký zájem přivedl k výzkumu aktuálních problémů národního hospodářství. Na stránkách Práva lidu hájil názory J. M. Keynese a požadoval účinnější rozpočtovou a emisní koncepci. Následně se stal i předsedou nakladatelství Družstevní práce, které vydávalo národohospodářské spisy reagující na ožehavé sociální otázky. Vrcholu kariéry dosáhl Jaroslav Nebesář po skončení druhé světové války po vstupu do sociálně demokratické strany, v níž si získal sympatie jejího předsedy a prvního poválečného premiéra Zdeňka Fierlingera. V letech 1947–1950 byl předsedou Likvidačního fondu měnového a nejprve předsedou dočasné správy a pak i guvernérem Národní banky Československé. Od roku 1945 patřil k zastáncům provedení koncentrace peněžnictví v Československu a náležel i k architektům Státní banky československé. Na počátku 50. let vytvořil v Národohospodářském ústavu Hlávkovy nadace centrum pro vědecké zkoumání ekonomických procesů. Po vzniku SBČS působil J. Nebesář ještě několik měsíců v likvidované Národní bance a dne 1. října 1951 odešel do výslužby. V roce 1954 byl zatčen komunistickou státní bezpečností a za údajnou velezradu a špionáž byl odsouzen k patnácti letům vězení. Odtud byl ze zdravotních důvodů propuštěn již v roce 1956. K jeho plné rehabilitaci došlo v roce 1968. Publikoval řadu studií z finanční teorie a praxe.